wz
Oděv polské pěchoty do r. 1655
       
           
autor: Kascha      
           
výtah z polského článku na stránkách Regimentu KJM (Polsko)
           
Polsko stojí jakoby mimo dějiny třicetileté války, ale jen zdánlivě. Nejenže i tam mířili žoldnéři, ale dění v této zemi ovlivňovalo plány panovníků a vojevůdců. Příkladem může být tažení Valdštejnova pomocného sboru do Polska proti švédům, kde byl prakticky zničen hladem a bídou díky neochotě Polska plnit své závazky, poté co byli švédové na nějakou dobu zastaveni. Také české stavovské povstání muselo bojovat s nájezdy polských kozáků – Lisovčíků (podle generála Lisovskeho). V Polsku také v 60. letech 17. století bojovala švédská armáda a Vídeňský dvůr řešil zda jít katolickému sousedovi na pomoc a zda švédové opět nepřekročí hranice říše.
     
Podle psaných pramenů a ikonografie přiblížíme vzhled polského pěšáka z konce 16. a 17. století. První zpráva týkající se „barvy“ v úboru vojska je z roku 1557. Král Báthory bojující s odbojným Gdaňskem vytvářel nové vojsko jehož pomocnou částí byly uherské oddíly (hajduci), které s sebou do země přivedl. Proti nim stály oddíly německých lancknechtů ve službách města, které byly posléze poraženy. Po skončení této války se král musel ihned chystat na novou proti „lidu moskevskému“. Ukázalo se však že je těžké najít dostatek pěších bojovníků, neboť v polském království byla velká tradice jízdy.Zde se začíná historie polské pěchoty (piechota wybraniecka). Roku 1578 vydal král listinu kde uvádí jak se mají dostavit rekruti k mustrování „v sukni barvy podobné ostatní pěchotě“. Z toho vyplývá že tato nová pěchota nebyla první stejnobarevnou pěchotou v Polsku. Pěchota měla nosit v barvě nebeské, modré (azurové).
           

Tato barva byla zřejmě přejata z uherskou módou za krále Zikmunda Augusta (1557) a časem byla přijata jako polský oděv, odlišující národní pěchotu. Barva svrchního soukenného „kaftanu“ (pol. Delii) s kratšími rukávy měla barvu světle modrou. Spodní „župan“ s dlouhými rukávy dlouhý do  půli lýtek, byl také světle modrý. Obě tyto části oděvu byly podšité

Barva jednotky se měnila podle vojvodství odkud byl oddíl verbován, ale také podle vůle majitele a doby. Nejčastější byly barvy světle modré, podšité červenou, žlutou, nebo opět světle modrou barvou.Z roku 1580 pochází zmínka o spojení všech černých hajduků v jeden houfec a všech „blankytných“ v druhý. Rota Łukasza Sernego z vojvodství krakovského nosila barvu „blankytnou, ale s bílým zdobením a bílý prapor s erbem krále.

Roku 1595 se ve vojsku krále Zikmunda III. nachází 300 pěších žoldnéřů nazývaných hajduci. Oddíl se skládal jak z Uhrů tak z Poláků. Jejich oblečení je popsáno takto: V úboru „nebeském“ s červenými čapkami, nesoucí jedni halapartny a šavle, druzí ručnice s lunty a také bardyše... Dále pak hajduci kardinála Radzivilla byli oděni do červené (orig.: karmazyny i granat), jejich výzbroj byla stejná.

           

Na Stokholmském svitku (1605) je vyobrazen oddíl měšťanů v deliích a županech světle modré barvy se žlutou podšívkou. Ozbrojeni jsou uherskými šavlemi a mušketami, zadní oddíl nese berdyše podobné moskevským. Dále zde vyobrazena rota Gostomského, pochodující ve čtverci  (sto hajduků) s důstojníky na čele. Oddíl je uniformovaný v barvách erbu majitele – tedy bílo červený. Bílé župany, červené delie s krátkým rukávem  a žlutavou podšívkou. Červený praporec roty je doplněný bílým ondřejským křížem. Tento symbol často používali císařští. Na panoramatu Varšavy je vyobrazen podobný úbor doplněný o plášť.Z roku 1620 pochází vyobrazení polských krojů, kde je dobře vidět oděv polského pěšáka v blankytné (?) barvě (orig. Na zámku v Goluchowie).

           

Z roku 1630 pochází další doklad uniformity odvedenců - uniwersał rotmisztrza Łukasza Załęskiego. Barva oděvu má být světle modrá, „petlice“ zapínání na prsou červené u „pacholků“ – tedy vojínů. Desátníci mají mít delie červené a župany bílé. Podšívka u knechtů červená, u desátníků zelená pod červenou delií. Důležitým dokladem je list Krále Vladislava z roku 1633, kde požaduje aby se rekruti dostavili bez „barev“ a ručnic, ale se sekerou a rýčem. Uvažuje se zda nesloužili jako sapéři a pomocné zbory při obléhání a uniformovány by byly jen oddíly střelecké. Na akvarelech, které jsou kopiemi obrazů ze zámku v Pochorcach jsou vojáci opět vyobrazeni v tmavě modrých županech, ozbrojení mušketou a šavlí. Důstojníci mají župany bílé. Stejný bílý župan má voják na jiné kopii. U boku má šavli a váček na kulky, na rameni mušketu. Podle barvy šatů je pravděpodobně desátníkem  i když nemá dřevcovou zbraň (dardu). Někteří nižší důstojníci (desátníci) podle literatury nosili stejnou výzbroj jako pěšáci.

Simonis Starovolski  (Institutorum Rei Militaris Libri VIII... Cracoviae, 1640, Liber III, Caput XXI, De Ornatu et Vestitu Militium.) píše v roce 1640 že je potřeba udržovat starý zvyk oblékat vojáky oddílu do jedné barvy (a to i v regimentech „německých“ tzn. šikovaných podle jiného než národního zvyku). Vysvětluje také, že takové odění zastrašuje nepřátele a pomáhá rozpoznat vlastní oddíly. Stěžuje si, že rotmistři zanedbávají svou povinnost a na stejnou barvu sukna nedohlížejí. V této době ale války se Švédskem, Moskvou a Sedmihradskem a kozácká povstání rozvrátily zemi stejně jako produkci sukna a tím se vytratila také jednotná barevnost.

Originální text na http://www.vasa.prv.pl/ v části Artykuly -  Ubiór i broń piechura polskiego autoramentu narodowego do 1655r. Stránky vytvořeny Tomaszem Reifem.